Jak funguje Erasmus: průvodce pro každého studenta

Erasmus je evropský program studentských výměn

Erasmus je jedním z nejznámějších a nejúspěšnějších vzdělávacích programů, které kdy Evropská unie vytvořila. Tento program umožňuje studentům vysokých škol studovat nebo absolvovat stáž v zahraničí, a to v rámci zemí, které jsou do programu zapojeny. Nejde přitom jen o státy Evropské unie, ale také o řadu dalších zemí, které s programem spolupracují na základě různých dohod. Erasmus funguje na principu partnerství mezi vysokými školami, které mezi sebou uzavírají takzvané bilaterální smlouvy, a právě na základě těchto smluv mohou studenti vycestovat na zahraniční instituci.

Celý mechanismus programu je postaven tak, aby byl pro studenty co nejpřístupnější. Pokud chce student využít možnosti studia v zahraničí prostřednictvím Erasmu, musí nejprve zjistit, zda jeho domácí vysoká škola má uzavřenou partnerskou smlouvu s institucí, na které by chtěl studovat. Každá vysoká škola má zpravidla své vlastní mezinárodní oddělení, kde studenti mohou získat veškeré informace o dostupných destinacích, podmínkách přihlášení a termínech podání přihlášky. Proces přihlašování probíhá nejprve na domácí škole, která studenta nominuje, a teprve poté student podává přihlášku přímo na zahraniční instituci.

Jednou z největších výhod programu je finanční podpora, kterou studenti dostávají ve formě měsíčního stipendia. Výše stipendia se liší podle cílové země, přičemž země jsou rozděleny do skupin podle životních nákladů. Studenti mířící do zemí s vyššími životními náklady, jako jsou například skandinávské státy nebo Velká Británie před brexitem, dostávali vyšší příspěvek než ti, kteří vyjeli do zemí s nižšími náklady na život. Stipendium sice nepokryje veškeré výdaje spojené s pobytem v zahraničí, ale rozhodně pomáhá zmírnit finanční zátěž spojenou s cestováním a ubytováním.

Délka pobytu v rámci Erasmu se pohybuje obvykle od tří do dvanácti měsíců v případě studijního pobytu a od dvou do dvanácti měsíců v případě pracovní stáže. Student si tak může vybrat, zda stráví v zahraničí jeden semestr nebo celý akademický rok. Během pobytu je student stále zapsán na své domácí škole, přičemž předměty, které úspěšně absolvuje v zahraničí, by mu měly být uznány jako součást jeho studijního plánu. K tomu slouží dokument zvaný Learning Agreement, tedy dohoda o studijním programu, která se uzavírá ještě před odjezdem a ve které jsou specifikovány předměty, jež student bude v zahraničí studovat.

Program Erasmus ale není jen o studiu. Mnoho studentů si z pobytu v zahraničí odnáší mnohem víc než jen akademické znalosti. Setkávají se s lidmi z celé Evropy i ze světa, učí se cizí jazyky v přirozeném prostředí, poznávají jiné kultury a způsoby myšlení. Právě tato kulturní a mezilidská dimenze programu bývá studenty hodnocena jako jedna z nejcennějších zkušeností celého pobytu. Není výjimkou, že přátelství navázaná během Erasmu přetrvávají celý život a přinášejí i profesní přínosy v podobě mezinárodních kontaktů.

Program Erasmus+ je aktuální verzí tohoto projektu, která vznikla sloučením několika předchozích programů a zahrnuje nejen vysokoškolské vzdělávání, ale také odborné vzdělávání a přípravu, školní vzdělávání, vzdělávání dospělých a mládežnické aktivity. Díky tomuto rozšíření se program stal dostupným pro mnohem širší skupinu lidí, než tomu bylo v minulosti. Celkový rozpočet programu na období 2021 až 2027 byl výrazně navýšen, což svědčí o tom, jak velký důraz Evropská unie na tento program klade.

Pro mnoho studentů představuje Erasmus zlomový okamžik v jejich životě, moment, kdy poprvé opustí komfortní zónu svého domova a vydají se vstříc neznámému. A právě tato odvaha vykročit do světa je tím, co program od svého vzniku v roce 1987 formuje a podporuje u milionů mladých Evropanů.

Program funguje od roku 1987 nepřetržitě

Program Erasmus patří mezi nejdéle fungující a nejúspěšnější vzdělávací iniciativy v historii Evropské unie. Od svého vzniku v roce 1987 funguje nepřetržitě a za tu dobu prošlo jeho branami více než deset milionů studentů z celé Evropy. To samo o sobě vypovídá o tom, jak hluboce se tento program zapsal do evropského vzdělávacího systému a jak výrazně ovlivnil životy generací mladých lidí.

Když se řekne „jak funguje Erasmus, většina lidí si představí studenta s batohem na zádech, který odjíždí do cizí země studovat na zahraniční univerzitě. A v zásadě mají pravdu, jenže realita je mnohem komplexnější a bohatší. Program funguje na principu bilaterálních dohod mezi partnerskými institucemi, přičemž každá univerzita uzavírá smlouvy s konkrétními zahraničními školami, na které může své studenty vysílat. Student si tedy nejprve musí zjistit, s jakými institucemi jeho domácí škola spolupracuje, a teprve poté může začít plánovat svůj pobyt v zahraničí.

Samotný výběr probíhá zpravidla prostřednictvím interního výběrového řízení na domácí univerzitě. Každá škola má vlastní kritéria, která berou v úvahu studijní výsledky, jazykové znalosti i motivaci uchazeče. Po úspěšném výběru student uzavírá takzvanou Learning Agreement, tedy studijní smlouvu, která přesně definuje, jaké předměty bude v zahraničí absolvovat a jak budou uznány po návratu domů. Toto uznávání kreditů je klíčovým prvkem celého systému, protože studentovi zaručuje, že čas strávený v zahraničí nebude považován za ztracený z pohledu jeho studijního plánu.

Finanční stránka věci hraje samozřejmě také svou roli. Erasmus poskytuje studentům měsíční stipendium, jehož výše se liší podle cílové země a odráží tamní životní náklady. Stipendium zpravidla nepokryje veškeré výdaje, ale slouží jako solidní příspěvek, který cestu do zahraničí výrazně zpřístupňuje i méně majetným studentům. Právě tato dostupnost byla od počátku jedním z hlavních cílů programu.

Je důležité zmínit, že Erasmus v průběhu desetiletí prošel výraznou evolucí. Původně byl určen výhradně pro studenty vysokých škol, postupně se však rozšířil o možnosti pro učitele, výzkumné pracovníky, pracovníky v oblasti odborného vzdělávání i mládežnické organizace. V roce 2014 byl program přejmenován na Erasmus+ a jeho záběr se dále rozšířil, přičemž zachoval svoji kontinuitu a základní filozofii, která ho provází od samého začátku.

Nepřetržité fungování od roku 1987 není náhodou. Program přežil politické změny, hospodářské krize i pandemii, a přesto se vždy dokázal přizpůsobit novým podmínkám. Během covidu například přešel na hybridní formáty, které kombinovaly fyzickou mobilitu s online studiem, aby studenti nepřišli o své plánované pobyty úplně. Tato flexibilita je jedním z důvodů, proč Erasmus zůstává relevantní i po více než třiceti pěti letech existence.

Slovník by výraz „jak funguje Erasmus definoval jako soubor pravidel, postupů a mechanismů, jejichž prostřednictvím evropský vzdělávací program umožňuje studentům, pedagogům a dalším účastníkům dočasně působit v zahraničních institucích za účelem vzdělávání, odborné přípravy nebo výuky. Jde o systém postavený na vzájemné důvěře mezi institucemi, na standardizovaném uznávání výsledků učení a na finanční podpoře ze strany Evropské unie. Celý mechanismus je koordinován prostřednictvím národních agentur, které v každé zúčastněné zemi dohlížejí na správné fungování programu a poskytují informace jak institucím, tak jednotlivým účastníkům.

Právě tato kombinace pevné struktury a dostatečné flexibility umožnila programu přežít a prosperovat po tak dlouhou dobu. Erasmus není jen vzdělávací program, je to svého druhu symbol evropské integrace v praxi, projekt, který mladým lidem ukazuje, že hranice existují spíše na mapách než v jejich životech.

Studenti studují v zahraničí jeden nebo dva semestry

Erasmus je jedním z nejznámějších evropských programů, který umožňuje studentům vysokých škol strávit část svého studia v zahraničí. Většina účastníků tohoto programu odjíždí na jeden nebo dva semestry, přičemž délka pobytu závisí na dohodě mezi domácí a hostitelskou univerzitou, ale také na osobních preferencích samotného studenta. Právě tato flexibilita je jednou z věcí, která dělá Erasmus tak atraktivním pro tisíce mladých lidí každý rok.

Když se řekne Erasmus, mnoho lidí si okamžitě vybaví studium na zahraniční univerzitě, poznávání nové kultury a navazování přátelství s lidmi z celé Evropy i světa. A přesně tak to funguje. Student se nejprve dohodne se svou domácí fakultou na tom, že má zájem o výjezd, poté si vybere partnerskou zahraniční instituci, se kterou má jeho škola uzavřenou smlouvu. Tento proces může trvat několik měsíců, protože je potřeba vyřídit řadu administrativních záležitostí, včetně Learning Agreement, což je dokument, který přesně specifikuje, jaké předměty bude student v zahraničí studovat a jak budou uznány po návratu domů.

Délka pobytu v rámci programu Erasmus je klíčovým faktorem, který ovlivňuje celou zkušenost. Jeden semestr trvá obvykle tři až pět měsíců, zatímco dva semestry znamenají pobyt v délce přibližně devíti až deseti měsíců. Kratší pobyt je vhodný pro ty, kteří chtějí ochutnat zahraniční studium, aniž by příliš narušili svůj studijní plán doma. Naopak dva semestry poskytují mnohem hlubší ponoření do místní kultury, jazyka a akademického prostředí. Studenti, kteří stráví v zahraničí celý akademický rok, mají zpravidla výrazně lepší jazykové dovednosti a silnější sociální vazby s místními lidmi i ostatními Erasmus studenty.

Finanční stránka věci hraje samozřejmě také důležitou roli. Každý účastník programu dostává Erasmus stipendium, jehož výše závisí na zemi, do které student odjíždí. Země jsou rozděleny do skupin podle životních nákladů, a proto student jedoucí do Norska dostane vyšší příspěvek než ten, kdo míří do Rumunska nebo Bulharska. Stipendium však málokdy pokryje veškeré náklady pobytu, a proto je důležité počítat s tím, že část výdajů bude nutné hradit z vlastních zdrojů nebo s pomocí rodiny.

Samotný průběh studia v zahraničí se liší školu od školy a zemi od země. Někde jsou hodiny vedeny v angličtině, jinde výhradně v místním jazyce. Studenti jsou proto vyzýváni, aby si předem zjistili, jaká je jazyková politika dané instituce, a aby se na pobyt jazykově připravili. Erasmus totiž není jen o akademickém vzdělávání, je to především o osobním rozvoji, o schopnosti přizpůsobit se novému prostředí, řešit problémy samostatně a komunikovat s lidmi různých národností a kultur.

Po návratu domů musí student absolvovat proces uznávání předmětů, které studoval v zahraničí. Právě proto je tak důležité mít dobře připravený Learning Agreement ještě před odjezdem. Pokud student splnil předměty dohodnuté v tomto dokumentu, domácí univerzita by je měla uznat jako ekvivalent předmětů ze svého studijního plánu. V praxi to ale někdy bývá komplikovanější, a proto je dobré být v kontaktu s koordinátorem Erasmu na své domácí fakultě po celou dobu pobytu.

Erasmus zkušenost zanechává stopu na celý život. Lidé, kteří programem prošli, hovoří o tom, jak jim pobyt v zahraničí otevřel oči, jak změnil jejich pohled na svět a jak jim pomohl najít zaměstnání nebo navázat profesní kontakty, které by jinak nikdy nezískali. Ať už student stráví v zahraničí jeden semestr nebo celý rok, tato zkušenost ho formuje způsobem, který žádná učebnice ani přednáška nedokáže nahradit.

Účastníci dostávají finanční stipendium na pobyt

Finanční podpora je jedním z klíčových pilířů celého programu Erasmus a právě díky ní se studium nebo stáž v zahraničí stává dostupnou realitou pro tisíce mladých lidí každý rok. Bez tohoto mechanismu by si mnoho studentů cestu do cizí země jednoduše nemohlo dovolit, a program by tak ztratil svůj základní smysl – zpřístupnit mezinárodní vzdělávání co nejširšímu okruhu zájemců bez ohledu na jejich sociální zázemí.

Když se řekne, jak funguje Erasmus z hlediska financování, je důležité pochopit, že stipendium není paušální částka stejná pro všechny. Výše finanční podpory se odvíjí od několika faktorů, zejména od cílové země pobytu a od ekonomické situace studenta samotného. Evropská unie rozděluje státy do skupin podle životních nákladů, a podle toho se pak přidělují různé měsíční příspěvky. Studenti mířící například do Skandinávie nebo do Irska obvykle dostávají vyšší měsíční stipendium než ti, kteří vyjíždějí do zemí střední nebo východní Evropy, kde jsou životní náklady obecně nižší.

Stipendium je vypláceno buď jednorázově před odjezdem, nebo ve dvou splátkách – první část student obdrží na začátku pobytu a zbytek po jeho ukončení a splnění všech podmínek programu. Každá vysílající instituce má v tomto ohledu určitou míru autonomie a může pravidla výplaty mírně upravovat podle svých interních předpisů. Proto se vyplatí ještě před odjezdem důkladně prostudovat smlouvu, kterou student podepisuje se svou domácí univerzitou nebo školou.

Slovník a terminologie programu Erasmus může být pro nováčky zpočátku matoucí. Výraz „jak funguje Erasmus v sobě zahrnuje celý komplex pravidel, podmínek a procesů, přičemž finanční stipendium tvoří jen jednu jeho část. Vedle samotného příspěvku na pobyt existují také doplňkové granty pro studenty ze znevýhodněného prostředí, pro osoby se zdravotním postižením nebo pro ty, kteří jsou prvními vysokoškoláky ve své rodině. Tyto dodatečné příspěvky mohou výrazně pomoci těm, pro které by jinak byl zahraniční pobyt finančně nedosažitelný.

Je také nutné zmínit, že stipendium Erasmus nepokrývá veškeré náklady spojené s pobytem v zahraničí. Slouží jako příspěvek, nikoliv jako plné pokrytí životních nákladů. Student musí počítat s tím, že část výdajů bude muset hradit z vlastních zdrojů nebo z jiných zdrojů financování, jako jsou rodinné úspory, brigáda nebo jiné granty. Právě proto je důležité si před odjezdem sestavit realistický rozpočet a zjistit, jaké jsou skutečné náklady na bydlení, stravu a dopravu v cílové zemi.

Mnoho studentů se také ptá, zda musí stipendium vracet. Odpověď je v naprosté většině případů záporná – stipendium Erasmus je grant, nikoli půjčka, a pokud student splní všechny podmínky pobytu, vrácení peněz se ho netýká. Podmínkami se rozumí zejména absolvování minimálního počtu kreditů nebo pracovních hodin, odevzdání závěrečné zprávy a potvrzení od přijímající instituce. Pokud student pobyt předčasně ukončí bez závažného důvodu, může být po něm část stipendia požadována zpět.

Celý systém finanční podpory v rámci programu Erasmus je navržen tak, aby motivoval studenty k aktivní účasti a zároveň je chránil před zbytečným finančním rizikem. Díky tomu si každý rok tisíce českých studentů mohou dovolit strávit semestr nebo celý rok v zahraničí, získat nové jazykové dovednosti, navázat mezinárodní přátelství a rozšířit své profesní obzory způsobem, který by bez tohoto programu byl pro mnohé z nich pouhým snem.

Výše stipendia závisí na cílové zemi

Finanční podpora, kterou studenti v rámci programu Erasmus+ dostávají, není pro všechny stejná. Výše měsíčního příspěvku se odvíjí především od toho, do které země student vyjíždí, a to z velmi praktického důvodu – životní náklady se napříč Evropou výrazně liší. Bylo by nespravedlivé přidělovat stejnou částku někomu, kdo míří do Norska nebo Švýcarska, a někomu, kdo se rozhodl strávit semestr v Rumunsku nebo Bulharsku.

Evropská komise rozděluje cílové země do tří skupin, přičemž každá skupina odpovídá jiné výši stipendia. Do první skupiny patří státy s vyššími životními náklady, jako jsou například Dánsko, Finsko, Irsko, Island, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Norsko, Švédsko nebo Velká Británie. Studenti vyjíždějící do těchto zemí mohou počítat s nejvyšší měsíční podporou. Do druhé skupiny spadají země jako Rakousko, Belgie, Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Nizozemsko, Portugalsko nebo Řecko, kde jsou životní náklady průměrné v evropském kontextu. Třetí skupinu pak tvoří státy s nižšími životními náklady, například Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko nebo pobaltské republiky.

Je důležité si uvědomit, že stipendium Erasmus+ není určeno k plnému pokrytí všech výdajů, ale slouží jako příspěvek, který má studentovi pomoci vyrovnat rozdíl mezi náklady v zahraničí a doma. Každý student by proto měl počítat s tím, že část nákladů ponese sám nebo s pomocí rodiny. Přesné částky se každý rok mírně mění a stanovuje je jak Evropská komise, tak národní agentury jednotlivých zemí, v České republice je to Dům zahraniční spolupráce.

Kromě základního stipendia existují také doplňkové granty pro studenty ze znevýhodněného sociálního prostředí. Ti mohou získat navýšení měsíčního příspěvku, které jim má usnadnit účast na programu. Erasmus+ totiž dlouhodobě usiluje o to, aby mobilita nebyla výsadou pouze těch, jejichž rodiny si mohou dovolit financovat pobyt v zahraničí bez jakékoli vnější pomoci. Tento přístup odráží základní filozofii celého programu – zpřístupnit mezinárodní vzdělávání co nejširšímu okruhu studentů.

Délka pobytu hraje samozřejmě také klíčovou roli. Stipendium se vyplácí za každý měsíc stráveného v zahraničí, přičemž minimální délka studijního pobytu jsou tři měsíce a maximální dvanáct měsíců v rámci jednoho akademického roku. Celková výše obdržené podpory tak závisí na kombinaci cílové země a délky pobytu. Student, který vyjede na celý akademický rok do Skandinávie, obdrží logicky podstatně vyšší celkovou částku než ten, kdo stráví jeden semestr v zemích střední a východní Evropy.

Mnoho studentů se ptá, jak funguje Erasmus z hlediska výplaty stipendia v praxi. Obvyklý postup je takový, že část stipendia je studentovi vyplacena ještě před odjezdem, zpravidla ve výši přibližně osmdesáti procent celkové předpokládané částky. Zbývající část dostane student po návratu, a to po splnění všech administrativních povinností, jako je odevzdání závěrečné zprávy nebo potvrzení délky pobytu od hostitelské instituce. Tento systém má svou logiku – student potřebuje mít dostatek prostředků hned na začátku, kdy musí zaplatit ubytování, cestovní náklady a další počáteční výdaje.

Slovník pojmů spojených s tím, jak funguje Erasmus, by nebyl úplný bez vysvětlení rozdílu mezi stipendiem a grantem. V kontextu tohoto programu se oba výrazy používají prakticky jako synonyma, přičemž se jedná o nenávratnou finanční podporu, kterou student nemusí vracet, pokud splní podmínky pobytu. To je zásadní rozdíl oproti studentským půjčkám, které je nutné po ukončení studia splácet. Právě tato skutečnost dělá z Erasmu+ jeden z nejatraktivnějších nástrojů podpory mezinárodního vzdělávání v Evropě.

Je také dobré vědět, že výše stipendia se může lišit nejen podle cílové země, ale také podle toho, jaká česká vysoká škola studenta vysílá. Každá instituce dostává od národní agentury určitý objem finančních prostředků a má určitou míru autonomie při jejich rozdělování. Proto se může stát, že dva studenti vyjíždějící do stejné země, ale z různých českých škol, obdrží mírně odlišné částky. Před podáním přihlášky je proto vždy vhodné informovat se přímo na zahraničním oddělení své domovské školy o aktuálních sazbách platných pro daný akademický rok.

Uznávání kreditů zajišťuje smlouva Learning Agreement

Každý student, který se chystá vyjet na zahraniční studijní pobyt v rámci programu Erasmus, se dříve či později setká s dokumentem, který hraje naprosto klíčovou roli v celém procesu – s takzvaným Learning Agreementem. Jde o smlouvu, která na první pohled může vypadat jako pouhá administrativa, ale ve skutečnosti představuje základ celého systému uznávání kreditů a akademických výsledků dosažených v zahraničí. Bez tohoto dokumentu by celý program Erasmus ztratil smysl, protože by studenti neměli žádnou záruku, že jejich studijní úsilí v cizí zemi bude doma uznáno a započítáno do jejich celkového studia.

Learning Agreement je v podstatě trojstranná dohoda mezi studentem, vysílající institucí a přijímající institucí. Všechny tři strany se podpisem zavazují k tomu, že předměty a kurzy absolvované v zahraničí budou po návratu studenta uznány jako ekvivalent předmětů, které by student jinak studoval doma. Tím se zajišťuje, že rok nebo semestr strávený v zahraničí neprodlužuje celkovou dobu studia, ale naopak se plnohodnotně započítává do studijního plánu.

Samotný proces sestavení Learning Agreementu začíná ještě před odjezdem. Student ve spolupráci se svým koordinátorem Erasmu na domácí univerzitě vybírá předměty, které chce na zahraniční škole absolvovat. Tento výběr musí být smysluplný a musí odpovídat studijnímu zaměření studenta. Nestačí si vybrat libovolné kurzy – je nutné, aby vybrané předměty byly v souladu s požadavky domácího studijního programu nebo aby pro ně bylo nalezeno vhodné ekvivalentní uznání. Koordinátor na domácí škole musí celý výběr schválit a svým podpisem stvrdí, že se zaváže kurzy po úspěšném absolvování uznat.

Přijímající instituce pak musí potvrdit, že student má právo na zvolené kurzy nastoupit a že je skutečně může absolvovat. Teprve po podpisu všech tří stran je Learning Agreement platný a student může s klidem vyjet do zahraničí s vědomím, že jeho studijní výsledky budou mít reálnou hodnotu i doma.

Během pobytu v zahraničí se může stát, že student zjistí, že některý z předem vybraných kurzů byl zrušen, změnil se jeho obsah, nebo student z různých důvodů potřebuje změnit svůj studijní plán. V takovém případě existuje možnost změny Learning Agreementu, takzvaný Changes to the Learning Agreement. Tato úprava musí být opět schválena všemi třemi stranami a musí proběhnout v určitém časovém limitu, který si každá instituce stanovuje individuálně – zpravidla jde o prvních pět týdnů po zahájení výuky.

Po návratu ze zahraničního pobytu přichází na řadu Transcript of Records, tedy výpis výsledků vydaný přijímající institucí. Tento dokument obsahuje seznam absolvovaných předmětů, počet získaných kreditů v systému ECTS a dosažené hodnocení. Na základě tohoto výpisu a platného Learning Agreementu domácí instituce provede uznání kreditů a výsledků. Systém ECTS, tedy European Credit Transfer and Accumulation System, byl vytvořen právě proto, aby umožnil srovnatelnost a přenositelnost kreditů mezi evropskými univerzitami, a program Erasmus z tohoto systému plně těží.

Je důležité vědět, že domácí instituce je ze zákona povinna uznat předměty, které byly schváleny v Learning Agreementu a které student úspěšně absolvoval. Pokud by instituce odmítla uznání provést, šlo by o porušení pravidel programu Erasmus a student by se mohl odvolat. Tato ochrana dává studentům jistotu a motivuje je k tomu, aby se do programu přihlásili bez obav ze ztráty akademického postupu.

Celý systém uznávání kreditů prostřednictvím Learning Agreementu je tedy páteří programu Erasmus. Díky němu mohou studenti skutečně naplno využít možnosti studia v zahraničí, aniž by museli obětovat čas nebo prodlužovat studium. Je to mechanismus, který propojuje evropské vzdělávací systémy a dává konkrétní obsah myšlence společného evropského vzdělávacího prostoru. Každý student, který se na Erasmus chystá, by měl věnovat sestavení Learning Agreementu dostatečnou pozornost a čas, protože právě na tomto dokumentu závisí, zda bude celý pobyt v zahraničí akademicky přínosný a uznatelný.

Program zahrnuje také stáže ve firmách

Erasmus není jen o studiu na zahraničních univerzitách, jak si mnoho lidí mylně představuje. Tento evropský program nabízí mnohem širší spektrum možností, a jednou z těch nejpraktičtějších a zároveň nejcennějších je možnost absolvovat pracovní stáž přímo ve firmě v zahraničí. Tato část programu bývá označována jako Erasmus+ stáž nebo také Erasmus+ traineeship a pro mnoho studentů představuje naprosto zásadní životní zkušenost, která jejich kariérní cestu ovlivní na dlouhá léta dopředu.

Jak funguje Erasmus v kontextu firemních stáží? Princip je v základu podobný jako u studijního pobytu, ale s několika důležitými rozdíly. Student si nevybírá zahraniční univerzitu, ale konkrétní firmu, organizaci nebo instituci, kde chce získat pracovní zkušenosti. Může jít o soukromou společnost, neziskovou organizaci, výzkumné centrum, nemocnici, školu nebo třeba i vládní instituci. Důležité je, že se nesmí jednat o instituce Evropské unie samotné ani o organizace spravující programy EU, protože ty jsou z programu vyloučeny.

Délka stáže se pohybuje od dvou měsíců až po dvanáct měsíců, přičemž celková délka všech Erasmus+ aktivit v rámci jednoho cyklu studia nesmí přesáhnout dvanáct měsíců. To znamená, že pokud student strávil tři měsíce na studijním pobytu, může ještě absolvovat stáž v délce až devíti měsíců. Tato flexibilita je jednou z věcí, které dělají program tak atraktivním.

Finanční podpora funguje na podobném principu jako u studijního pobytu. Student dostává měsíční grant, jehož výše závisí na zemi, do které odjíždí. Země jsou rozděleny do tří skupin podle životních nákladů, přičemž například Norsko, Dánsko nebo Švýcarsko patří do nejvyšší skupiny s nejvyššími granty, zatímco Bulharsko nebo Rumunsko jsou v nižší kategorii. Navíc studenti absolvující stáž dostávají o něco vyšší grant než ti, kteří jedou na studijní pobyt, a to právě proto, aby se zohlednil praktický charakter aktivity.

Důležitým slovníkovým pojmem, který je třeba v souvislosti s tím, jak funguje Erasmus v oblasti stáží, znát, je takzvaná Learning Agreement for Traineeships, tedy dohoda o vzdělávání pro stáže. Tento dokument se uzavírá mezi studentem, jeho domácí institucí a přijímající organizací ještě před odjezdem. Obsahuje popis pracovních úkolů, které bude student vykonávat, očekávané výsledky a kompetence, které by měl získat, a také způsob, jakým bude stáž uznána po návratu domů.

Právě uznání stáže je téma, které studenty zajímá velmi často. Domácí vysoká škola by měla stáž uznat jako součást studia, ať už formou kreditů ECTS, nebo jako povinnou praxi, pokud je součástí studijního programu. Konkrétní podmínky se však liší školu od školy, a proto je naprosto zásadní tuto otázku vyřešit ještě před podpisem jakýchkoliv dokumentů a před samotným odjezdem.

Studenti si firmu pro stáž mohou najít sami, což je v praxi nejčastější případ, nebo jim může pomoci jejich domácí univerzita prostřednictvím vlastní sítě partnerů. Existují také různé databáze nabídek stáží, jako je například platforma EURES nebo různé národní portály. Klíčové je, aby přijímající organizace splňovala podmínky programu a aby byla ochotna podepsat potřebné dokumenty a zajistit studentovi smysluplnou pracovní náplň.

Erasmus stáže jsou oblíbené zejména mezi studenty technických oborů, ekonomie, medicíny nebo uměleckých škol, kde praxe tvoří přirozenou součást vzdělání. Ale zájem projevují i studenti humanitních oborů, kteří třeba pracují v redakcích zahraničních médií, v kulturních institucích nebo v nevládních organizacích. Možnosti jsou skutečně velmi široké a záleží především na aktivitě a iniciativě samotného studenta.

Po návratu ze stáže student obdrží dokument nazývaný Europass Mobility, který slouží jako oficiální potvrzení absolvované zkušenosti a je uznávaný zaměstnavateli po celé Evropě. Tento certifikát popisuje, co student dělal, jaké dovednosti získal a v jaké zemi a organizaci pracoval. Pro budoucí kariéru jde o velmi cenný doklad, který výrazně posiluje životopis a odlišuje absolventa od konkurence na trhu práce.

Erasmus+ je rozšířená verze od roku 2014

Erasmus+ představuje modernizovanou a výrazně rozšířenou podobu původního programu Erasmus, který fungoval od roku 1987. Od roku 2014 se pod tímto názvem skrývá komplexní evropský program zaměřený nejen na vysokoškolské studenty, ale také na žáky středních škol, učně, pracovníky v oblasti vzdělávání, mládežnické pracovníky a celou řadu dalších skupin. Erasmus+ sjednotil pod jednu střechu hned několik dřívějších programů, jako byl Comenius, Leonardo da Vinci, Grundtvig a Youth in Action, čímž vznikl ucelený nástroj pro podporu vzdělávání a mobility v rámci celé Evropy i mimo ni.

Pokud se ptáte, jak funguje Erasmus v této rozšířené podobě, je důležité pochopit, že program je financován přímo z rozpočtu Evropské unie a jeho správa probíhá prostřednictvím národních agentur v jednotlivých členských státech. V České republice tuto roli zastává Dům zahraniční spolupráce, který koordinuje přidělování grantů, poskytuje informace zájemcům a dohlíží na správné čerpání prostředků. Každá vysoká škola nebo jiná vzdělávací instituce, která chce do programu zapojit své studenty či zaměstnance, musí mít platnou Erasmus chartu, tedy jakýsi certifikát opravňující ji k účasti.

Z hlediska slovníkového výkladu pojmu „jak funguje Erasmus lze říci, že jde o systém, v němž student nebo pracovník získá finanční podporu na pobyt v zahraničí, přičemž jeho domovská instituce uzavře smlouvu s přijímající institucí v jiné zemi. Tento smluvní rámec zajišťuje, že studijní výsledky dosažené v zahraničí budou uznány jako rovnocenné těm, které by student získal doma. Klíčovým dokumentem je takzvaná Learning Agreement, tedy studijní smlouva, která přesně vymezuje, jaké předměty student v zahraničí absolvuje a jak budou převedeny do jeho domácího studijního plánu.

Erasmus+ od roku 2014 výrazně navýšil finanční prostředky určené pro mobilitu a rozšířil geografický záběr programu. Nově se do něj mohou zapojit nejen evropské země, ale také partnerské státy z celého světa, což otevírá možnosti pro tzv. mezinárodní kreditovou mobilitu. Studenti tak mohou vycestovat například do zemí jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky nebo Afriky, pokud jejich domovská škola uzavřela příslušné partnerství.

Součástí programu jsou také projekty strategického partnerství, kdy různé instituce spolupracují na vývoji nových vzdělávacích metod, sdílení zkušeností nebo tvorbě společných studijních programů. Tyto projekty bývají mnohdy méně viditelné než samotné výjezdy studentů, ale jejich dopad na kvalitu vzdělávání je neméně významný.

Co se týče praktického fungování, student, který se rozhodne využít Erasmus+, nejprve podá přihlášku na svém domovském pracovišti, kde projde výběrovým řízením. Po přijetí uzavře smlouvu o grantu, dohodne se na studijním plánu s přijímající institucí a teprve poté vycestuje. Finanční podpora je určena především na pokrytí životních nákladů v zahraničí a její výše se liší podle cílové země, přičemž státy s vyššími životními náklady logicky nabízejí vyšší měsíční příspěvek. Délka pobytu se pohybuje od dvou měsíců do dvanácti měsíců v rámci jednoho studijního cyklu, přičemž celkový limit pro každého studenta je dvanáct měsíců na každém stupni studia.

Erasmus+ tak není jen programem pro výměnu studentů, ale skutečnou platformou pro rozvoj evropské identity, jazykových kompetencí a mezikulturního porozumění, která od svého rozšíření v roce 2014 zasahuje do životů stále většího počtu lidí napříč celým kontinentem i za jeho hranicemi.

Zapojeno je přes třicet evropských zemí

Do programu Erasmus+ je dnes zapojena celá řada evropských zemí, přičemž jejich počet dlouhodobě překračuje třicet. Nejde přitom jen o státy, které jsou členy Evropské unie – program je otevřený i zemím, jež do EU nepatří, ale splňují podmínky pro účast. Mezi takzvané programové země patří všechny členské státy Evropské unie, tedy například Německo, Francie, Španělsko, Itálie, Polsko nebo Švédsko, ale také státy jako Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Severní Makedonie, Srbsko nebo Turecko. Právě tato šíře geografického záběru dělá z Erasmu jeden z nejrozsáhlejších vzdělávacích programů na světě.

Jak funguje program Erasmus+ – přehled klíčových parametrů

Parametr	Erasmus+ (studijní pobyt)	Erasmus+ (stáž/praxe)	Erasmus Mundus
Délka pobytu	3 – 12 měsíců	2 – 12 měsíců	12 – 24 měsíců
Měsíční stipendium (průměr pro ČR)	300 – 500 EUR	350 – 600 EUR	1 000 – 2 500 EUR
Počet partnerských zemí	33 zemí (EU + Island, Norsko, Turecko aj.)	33 zemí	150+ zemí světa
Uznání studia	Ano – systém ECTS	Částečně – Europass	Ano – mezinárodní diplom
Podmínka studia na VŠ	Ano – min. 1 rok studia	Ano – min. 1 rok studia	Ano – bakalářský titul
Jazykové požadavky	Jazyk výuky (B1–B2)	Jazyk pracoviště (B1)	Angličtina (C1)
Platba školného v zahraničí	Ne – osvobozeno	Ne – osvobozeno	Hrazeno z grantu
Počet účastníků ročně (EU)	~300 000 studentů	~70 000 stážistů	~2 500 studentů
Přihláška přes	Domácí univerzita	Domácí univerzita / firma	Přímo do konsorcia programu
Rozpočet programu 2021–2027	26,2 miliardy EUR (celý Erasmus+)		Součást Erasmus+

Když se řekne jak funguje Erasmus, mnoho lidí si představí především studenta, který odjíždí na semestr do zahraničí. A to je samozřejmě správná představa, ale zdaleka ne úplná. Program totiž funguje na principu bilaterálních dohod mezi jednotlivými vysokými školami. Česká univerzita uzavře smlouvu s partnerskou institucí v jiné zemi, a na základě této smlouvy mohou studenti obou stran vycestovat na studijní pobyt nebo stáž. Délka takového pobytu se obvykle pohybuje od tří měsíců do dvanácti měsíců v rámci jednoho akademického roku, přičemž celková délka všech Erasmus pobytů za celou dobu studia nesmí přesáhnout dvanáct měsíců na každém stupni vzdělání.

Finanční podpora, kterou studenti v rámci programu dostávají, se liší podle toho, do které země jedou. Evropa je pro účely Erasmu rozdělena do skupin podle životních nákladů, a podle toho se odvíjí výše měsíčního grantu. Studenti cestující do zemí s vyššími životními náklady, jako je Dánsko, Finsko nebo Irsko, dostávají vyšší příspěvek než ti, kteří míří do zemí s nižšími náklady. Grant však nikdy nepokryje veškeré výdaje, takže student musí počítat s tím, že část nákladů ponese sám nebo s pomocí rodiny.

Důležité je také to, že studenti během pobytu v zahraničí neztrácejí svůj statut studenta domácí školy. Uznávání předmětů absolvovaných v zahraničí zajišťuje systém ECTS kreditů, který je napříč Evropou standardizovaný. Díky tomu může student po návratu domů požádat o uznání předmětů, které absolvoval v zahraničí, a tyto předměty mu mohou být započítány do jeho domácího studijního plánu. Samozřejmě záleží na konkrétní dohodě mezi školami a na studijním programu, ale obecně platí, že uznávání kreditů je jednou ze základních podmínek fungování celého systému.

Program se přitom netýká jen studentů. Erasmus+ umožňuje vycestovat také pedagogům a dalším zaměstnancům vysokých škol, kteří mohou absolvovat výukový pobyt nebo školení v zahraničí. Tato složka programu bývá méně viditelná, ale pro rozvoj samotných institucí má obrovský význam. Učitel, který stráví týden na zahraniční univerzitě, přináší zpět nové pohledy, metody výuky i kontakty, které mohou obohatit celou katedru nebo fakultu.

Zapojení více než třiceti zemí do jednoho programu není jen číslo na papíře. Znamená to, že český student si může vybírat z obrovského množství destinací a institucí, ať už ho táhne na sever do Skandinávie, na západ do Velké Británie – která se po Brexitu z programu stáhla a pak se k němu zase přihlásila v rámci nových podmínek – nebo na jih do Řecka či Portugalska. Každá z těchto zemí nabízí jiné akademické prostředí, jinou kulturu a jiný přístup ke vzdělávání, a právě tato rozmanitost je jednou z největších hodnot, které Erasmus přináší.

Za desetiletí existence programu prošly Erasmem miliony studentů z celé Evropy, a výzkumy opakovaně ukazují, že absolventi Erasmu jsou na trhu práce úspěšnější, flexibilnější a lépe připravení na mezinárodní spolupráci. Zkušenost ze zahraničí totiž rozvíjí nejen jazykové dovednosti, ale také schopnost adaptace, samostatnost a mezikulturní porozumění – vlastnosti, které zaměstnavatelé v dnešní době stále více oceňují.

Studenti si sami vybírají partnerskou univerzitu

Jednou z nejdůležitějších součástí celého procesu je výběr partnerské univerzity, přičemž tento krok závisí především na samotném studentovi. Není to tak, že by někdo přišel a přidělil mu místo na konkrétní zahraniční škole – naopak, student má aktivní roli a sám si vybírá, kam chce odjet studovat. To je jeden z aspektů, který mnoho lidí překvapí, když se poprvé začnou zajímat o to, jak funguje Erasmus. Program totiž není rigidní systém, kde by vše bylo předem dané, ale naopak nabízí poměrně velkou míru svobody a flexibility.

Každá česká vysoká škola má uzavřeny bilaterální smlouvy s určitým počtem zahraničních institucí. Tyto smlouvy vymezují, kolik studentů může v daném akademickém roce vycestovat, na jak dlouho a v jakém oboru. Student si tedy vybírá z nabídky partnerských univerzit, které má jeho domácí škola k dispozici, a to obvykle prostřednictvím interního informačního systému nebo speciálního portálu určeného pro Erasmus přihlášky. Výběr závisí na mnoha faktorech – na oboru studia, jazykových znalostech studenta, jeho preferencích ohledně země nebo města, ale také na tom, zda má vybraná partnerská instituce volná místa.

Proces výběru partnerské univerzity je tedy velmi individuální. Někteří studenti přesně vědí, kam chtějí jet, protože se o dané zemi dlouho zajímali nebo tam mají přátele. Jiní naopak procházejí seznam dostupných institucí a teprve postupně zjišťují, která z nich by jim nejvíce vyhovovala. Důležité je přitom nejen to, kde se daná škola nachází, ale také to, jaké předměty nabízí a zda jsou kompatibilní s tím, co student studuje doma. Právě tato kompatibilita je klíčová, protože Erasmus není dovolená – jde o plnohodnotné studium v zahraničí, které musí být uznáno domácí institucí.

Aby bylo možné předměty absolvované v zahraničí uznat, používá se v rámci programu Erasmus takzvaný Learning Agreement, tedy studijní smlouva. Ta se sepisuje ještě před odjezdem a obsahuje seznam kurzů, které student v zahraničí absolvuje, a jejich ekvivalenty na domácí škole. Tento dokument musí podepsat student, domácí instituce i přijímající zahraniční škola. Bez tohoto dokumentu by nebylo možné zaručit, že zahraniční studium bude řádně uznáno a že student nepřijde o čas strávený v zahraničí z hlediska postupu ve studiu.

Výběr partnerské univerzity ovlivňuje i to, v jakém jazyce bude student studovat. Většina zahraničních institucí nabízí kurzy v angličtině, ale v některých zemích, například ve Francii, Španělsku nebo Německu, je výuka vedena především v národním jazyce. Student by si proto měl předem ověřit, jaké jsou jazykové požadavky přijímající instituce, a ideálně se na výuku připravit absolvováním jazykového kurzu. Erasmus navíc nabízí bezplatný online jazykový nástroj OLS, který studentům pomáhá zlepšit jazykové dovednosti před odjezdem i během pobytu.

Celý výběrový proces probíhá v rámci interního kola na domácí škole, kde studenti podávají přihlášky a uvádějí své preference. Pokud je o konkrétní destinaci velký zájem a počet přihlášených studentů převyšuje počet dostupných míst, rozhoduje se na základě studijního průměru, jazykových znalostí nebo motivačního dopisu. Motivační dopis přitom hraje překvapivě důležitou roli – je to příležitost, jak vysvětlit, proč si student vybral právě tuto zemi a tuto školu, co od pobytu očekává a jak mu pomůže v dalším studiu nebo kariéře.

Po úspěšném výběru a přijetí přihlášky na domácí škole následuje nominace studenta na partnerskou zahraniční instituci. Ta pak studentovi zašle vlastní přihlášku a instrukce k dalšímu postupu. Teprve po přijetí ze strany zahraniční školy je celý proces výběru partnerské univerzity dokončen a student může začít plánovat svůj pobyt v plném rozsahu – hledat ubytování, řešit cestovní pojištění, vyřizovat vízum v případě zemí mimo Schengenský prostor a samozřejmě se těšit na nové zážitky, přátele a zkušenosti, které mu Erasmus přinese.

Přihláška probíhá přes domácí univerzitu studenta

Celý proces přihlašování na program Erasmus začíná vždy na té univerzitě, kde student aktuálně studuje a kde je řádně zapsán. Tato skutečnost je naprosto zásadní a mnoho studentů ji zpočátku podceňuje nebo si ji vůbec neuvědomuje. Přihláška se nikdy nepodává přímo na zahraniční instituci, ale výhradně prostřednictvím domácí univerzity studenta. Právě tato instituce hraje klíčovou roli v celém procesu výběru, nominace a následného vyslání studenta do zahraničí.

Každá česká univerzita má zpravidla vlastní oddělení nebo referát pro zahraniční vztahy, které se programem Erasmus zabývá. Toto pracoviště bývá označováno různými názvy – někde jako mezinárodní oddělení, jinde jako zahraničí oddělení nebo centrum mezinárodní spolupráce. Právě tady student získá veškeré potřebné informace o tom, jak funguje Erasmus na konkrétní instituci, jaké jsou termíny přihlášek a které zahraniční partnerské univerzity jsou k dispozici. Bez návštěvy tohoto oddělení se prakticky žádný student neobejde, protože podmínky se liší nejen mezi jednotlivými českými univerzitami, ale dokonce i mezi různými fakultami téže univerzity.

Přihlašovací proces samotný bývá rozdělen do několika fází. V první fázi student podává interní přihlášku na své domácí fakultě nebo univerzitě. Tato přihláška obvykle obsahuje motivační dopis, životopis, doklad o jazykových znalostech a výpis studijních výsledků. Motivační dopis je přitom jedním z nejdůležitějších dokumentů celé přihlášky, protože právě v něm student vysvětluje, proč chce jet do zahraničí, co od studia očekává a jak mu zahraniční zkušenost pomůže v dalším akademickém nebo profesním životě. Komise, která přihlášky hodnotí, přitom přihlíží nejen k jazykovým schopnostem, ale také k celkovému prospěchu a dosavadní aktivitě studenta.

Po úspěšném výběru domácí univerzitou přichází takzvaná nominace. Domácí univerzita nominuje studenta na konkrétní zahraniční instituci, se kterou má uzavřenou bilaterální smlouvu v rámci programu Erasmus+. Teprve po této nominaci student obdrží přihlašovací pokyny přímo od zahraniční univerzity a začíná druhá fáze celého procesu. Je důležité si uvědomit, že bez nominace od domácí instituce zahraniční univerzita studenta vůbec nepřijme, protože celý systém funguje na základě meziuniverzitních dohod.

Součástí přihlašovacího procesu je také sestavení takzvaného studijního plánu, anglicky označovaného jako Learning Agreement. Tento dokument je naprosto klíčový pro to, aby student věděl, jaké předměty bude v zahraničí studovat a jak mu budou po návratu uznány na domácí univerzitě. Learning Agreement musí být schválen jak domácí, tak zahraniční institucí ještě před odjezdem studenta. Bez tohoto schválení hrozí, že student nebude mít po návratu uznány absolvované předměty a celý semestr v zahraničí mu nebude zahrnut do studia na domácí škole.

Termíny přihlášek se na jednotlivých institucích výrazně liší. Obecně platí, že přihlášky na zimní semestr nebo na celý akademický rok bývají podávány již na jaře předcházejícího roku, zatímco přihlášky na letní semestr se podávají zpravidla na podzim. Studenti by proto měli sledovat informace na webových stránkách svého zahraničního oddělení s dostatečným předstihem a nenechávat vše na poslední chvíli. Zmeškání interního termínu přihlášky totiž znamená, že student musí čekat celý rok na další kolo výběrového řízení.

Celý systém přihlašování přes domácí univerzitu má svůj hluboký smysl – zajišťuje totiž, že student je po celou dobu zahraničního pobytu stále studentem své domácí instituce, platí tam školné a jeho studium je koordinováno tak, aby mohl plynule pokračovat po návratu. Erasmus tak není jen výměnný pobyt v pravém slova smyslu, ale promyšlený akademický program, který propojuje dvě instituce a umožňuje studentovi rozšířit své vzdělání v mezinárodním prostředí, aniž by přišel o rok studia nebo musel řešit složité administrativní překážky spojené s přestupem na zahraniční školu.

Erasmus není jen výměnný pobyt, je to most mezi kulturami, příležitost poznat sám sebe skrze oči druhých. Funguje tak, že tě vytrhne z komfortní zóny, hodí do neznámého prostředí a nechá tě objevit, jak silný skutečně jsi. Univerzity spolupracují, stipendia pokrývají část nákladů, ale skutečná hodnota tkví v lidech, které potkáš, a v pohledech na svět, které si odneseš domů.

Radovan Škoda

Program podporuje jazykové a kulturní dovednosti

Erasmus je program, který od svého vzniku v roce 1987 zásadně proměnil způsob, jakým mladí Evropané přistupují k vzdělávání, jazykům a mezikulturní komunikaci. Když se řekne jak funguje Erasmus, většina lidí si představí studenta sedícího v přednáškové síni na zahraniční univerzitě, ale skutečnost je mnohem bohatší a komplexnější. Jednou z nejdůležitějších dimenzí celého programu je právě rozvoj jazykových a kulturních dovedností, které účastníci získávají během svého pobytu v zahraničí a které jim zůstávají po celý život.

Než student vůbec nastoupí na zahraniční instituci, má možnost využít nástroj zvaný OLS, tedy Online Linguistic Support, který byl vyvinut přímo pro potřeby programu Erasmus+. Tento nástroj slouží k tomu, aby si účastníci ještě před odjezdem otestovali svou jazykovou úroveň a případně si ji zlepšili prostřednictvím online kurzů. Nejde přitom jen o angličtinu, ale o celou řadu evropských jazyků, od němčiny přes francouzštinu až po méně rozšířené jazyky, jako je třeba finština nebo chorvatština. Tím program dává jasně najevo, že jazyková příprava je součástí celého procesu, nikoliv jen vedlejším efektem pobytu.

Samotný pobyt v zahraničí pak funguje jako živá jazyková škola, která nemá srovnání. Zatímco v tradiční výuce se student setkává s jazykem v kontrolovaném prostředí, v rámci Erasmu je nucen komunikovat v každodenních situacích, ať už jde o nakupování, hledání bytu, domlouvání se se spolubydlícími nebo diskuse na seminářích. Tento přirozený tlak vede k tomu, že jazykový pokrok je výrazně rychlejší a trvalejší než při klasické výuce. Výzkumy opakovaně ukazují, že absolventi Erasmu dosahují výrazně vyšší jazykové kompetence než jejich vrstevníci, kteří zůstali studovat doma.

Kulturní rozměr programu je přitom stejně důležitý jako ten jazykový. Když student přijede do jiné země, nesetkává se jen s odlišným jazykem, ale s celým systémem hodnot, zvyků, způsobů myšlení a sociálních norem, které se od těch jeho mohou lišit v mnoha ohledech. Naučit se pohybovat v tomto odlišném prostředí je dovednost, která se nedá naučit z učebnice. Student zjistí, jak jinak může fungovat akademické prostředí, jak odlišně přistupují různé kultury k autoritě, ke skupinové práci nebo k vyjadřování nesouhlasu. Tato zkušenost buduje to, čemu odborníci říkají interkulturní kompetence, tedy schopnost efektivně komunikovat a spolupracovat s lidmi z různých kulturních prostředí.

Erasmus také záměrně vytváří podmínky pro to, aby se studenti z různých zemí setkávali a vzájemně poznávali. Mezinárodní koleje, společné aktivity organizované místními Erasmus studentskými sítěmi nebo sdílené byty přirozeně míchají lidi různých národností dohromady. V takovém prostředí se student učí nejen jazyk hostitelské země, ale přichází do kontaktu s italštinou, španělštinou, polštinou nebo turečtinou jen proto, že jeho spolubydlící nebo spolužáci tyto jazyky mluví. Mnozí absolventi přiznávají, že se během jednoho semestru naučili základy dvou nebo tří jazyků, aniž by to bylo jejich původním záměrem.

Program Erasmus+ také aktivně podporuje uznávání jazykových dovedností získaných v zahraničí prostřednictvím různých certifikátů a dokumentů, jako je Europass, který umožňuje transparentně popsat jazykové znalosti a zkušenosti získané mimo formální vzdělávání. To je důležité zejména pro uplatnění na trhu práce, kde zaměstnavatelé stále více oceňují nejen formální kvalifikaci, ale i praktické dovednosti a schopnost adaptace na nové prostředí.

Nelze přitom opomenout, že kulturní a jazykové dovednosti získané prostřednictvím Erasmu mají přesah daleko za hranice akademického světa. Absolventi programu se lépe orientují v mezinárodním pracovním prostředí, snáze navazují kontakty s lidmi z různých zemí a projevují větší otevřenost vůči odlišným pohledům na svět. Tato otevřenost je přitom jednou ze základních hodnot, na nichž byl celý program postaven, a zůstává jeho nejcennějším odkazem i po více než třech desetiletích existence.